Reportáž


 4.8.  Cesta do provincie Nanyuki

 

    Cesta do Nanyuki trvá přibližně 4 hodiny. Zde v Keni se vzdálenosti neberou na km, nýbrž na hodiny. Některé silnice jsou zde ve velmi katastrofálním stavu, proto přůměrná rychlost auta nevystoupá na více než 50KM/h. V polovině cesty nás ale čekalo to nejdůležitější proč jsme sem jeli. Nákup jídla dětem za vybrané peníze OMDC. Obrovský Africký trh s jídlem se nachází na půli cesty ve městě Karatina. Zde bylo potřeba nakoupit mouku, cukr, kukuřici, mrkev, hlávkové zelí, fazole, zelené fazolky, olej, prášek na praní, rajčata, cibule, brambory a tak dál. Celkem toho bylo půl tuny. Po domluvě nám 2 místní kluci hlídali nakoupené jídlo uprostřed trhu a 2 kluci ho nosili. Docela se namakali - např. 130 kg brambor viz obrázek nahoře, apod. Proto bylo zapotřebí taxi. Pick up taxi. Jelikož do naší plné Toyoty se to už v žádném případě nemohlo vejít.

      Po dokončení nákupu směřujeme ve 2 vozech do Nanyuki. Hellen, já, Jarda, Patrick a Cyrus. Patricka jsem raději poslal k druhému řidiči, aby nám s jídlem nezdrhl a ještě jsem ho z povzdálí kontroloval - cca 2m od jeho zadku. Před příjezdem do domova bylo zapotřebí ještě nadrtit kukuřici, ze které se spolu s dalšími ingrediencemi vyrábí kaše. Takže v Nanyuki jsme vyhledali drtičku a předrtili nakoupenou kukuřici.

    Děti v Nanyuki už byli telefonicky obeznámeny, že přijedeme, a proto ta radost, řev a uvítání, které si nezavdá ani s příjezdem Baracka Obami do Keni a to by bylo haló. Baracka si tu všichni velmi považují a jsou hrdí na to, že jeden z nich se stal presidentem USA. Zaparkovali jsme obě auta a první jsme vyndali z Taxi Pick upa jídlo pro děti. Tam už jsme moc pomocníků neměli, takže jak se říká - vzali jsme to do horkejch a seskládali vše na jedno místo pro společnou fotku.

Ta radost v dětských očích byla nepopsatelná, což dokazují vybrané fotografie a více ve fotogalerii. Je samozřejmé, že děti z jídla měli obrovskou radost, ale asi nejvíc měli radost, když jsme začali nosit kufry plné hraček do jedné společenské místnosti v dětském domově. Také jsme první museli vyndat nově zakoupenou velkou plasmovou televizi a i když jsme ji měli zabalenou ve spacím pytli, bylo slyšet pokřiky od dětí - tývý tývý.

Když už jsme měli vše nanošeno do místnosti, děti se rozsadily a čekaly co se bude dít. Hellen jim oznámila, že jsme lidé z České republiky a přivezli jsme jim jídlo, dárky, sladkosti a také jedno překvapení. Tv Plasmu společně se spostou pohádek na DVD, které jsme jim v zápětí pustili a výraz v dětských očích byl nepopsatelný. Děti společně s Hellen a ostatními členy personálu dětského domova začali zpívat a tancovat africké lidové písničky. Takovou radost si nikdo z nás nedokáže představit a kdo neviděl nepochopí. Nám opravdu přebíhal mráz po zádech a musím se malinko přiznat, ale měl jsem slzy v očích, samozřejmě štěstím.

To už, ale začínal večer a my jsme museli nechat děti spát. Odjeli jsme do místní ubytovny v Nanyuki a přespali. 

 5.8. Cesta do slumů a do masajské vesnice Doldol

 

    Pro vysvětlenou. Počet stálých dětí v domově Nanyuki je 78. Ostatních  142, do domova jen dochází, jelikož je tam postavená i škola. Tyto děti dostanou v tomto domově jídlo pouze přes oběd. Doma už na ně nečeká vůbec nic. Jsou rády alespoň za to jídlo jedenkrát denně. Proto jsme se rozhodli s Hellen a Jardou, že uděláme pro tyto děti něco navíc. Ne všechny, jelikož objet 142 rodin by znamenalo tu být ještě měsíc. Vytypovali jsme s Hellen ty nejsmutnější případy a opět vyrazili nakupovat základní jídlo pro vybraných 10 rodin s dětmi, které už ve svém věku do 8 let zkusili tolik, že se to ani nedá popsat ( mají AIDS, nemají rodiče - zemřeli, fetovaly lepidlo aby neměly hlad, vodu a hygienu hrůza....) . Na jídlo už bohužel z fondu nebyly peníze, takže jsem už musel sáhnout do kapsy já.

    Příklad je první zastávka ve slumech u holčičky jménem Sarafina. Tato holčička žije se svou prababičkou a pěstiteli. Rodiče jí zemřeli na AIDS a ona ho bohužel má taktéž. Musí brát léky a k lékům zároveň jíst, jelikož brutální léky na HIV na udržení při životě dávají žaludku co proto. To že při lékách nejedla také mnoho dní, nebo vysadila léky, jelikož na ně neměli její pěstouni nebo její prababička jí zdravotně poznamenalo natolik, že už na tomto světě dlouho nepobude.

    Ostatní případy jsou prakticky stejné, jen v jiném podání. Takže jsme vyrazili směr slumy pomoci zbylým 9ti rodinám. Slumů je v Nanyuki celkem 6. Žije v nich dohromady dle odhadů 250 000 lidí. Druhá návštěva slumů byla u 8 dětí, kteří taktéž žili u babičky bez rodičů. Polovina z nich má bohužel taktéž AIDS. Kromě jídla jsme samozřejmě rozdávali bonbóny a různé sladkosti, ze kterých měli děti tu největší radost.

    Třetí případ byl po psychické stránce ten nejhorší. Přišli jsme darovat jídlo 12 dětem, kteří taktéž již nemají rodiče. Věk od 2 let do 13. Jenže problém byl v tom, že v místě kde jsme je hledali byli na dveřích 2 zámky a nikde nikdo. Tlustá stará černoška, která vlastní 10 těchto kurníků je vyhodila na ulici protože neměli zaplacen nájem za poslední 3 měsíce. Museli jsme je vyhledat na ulici a dát to vše do pořádku. Peníze z nadačního fondu už byly samozřejmě dávno pryč. tak jsem sáhl do svých a zaplatil jí dluh. Dále jsem jí oznámil, že platím nájem pro oněch 12 dětí dopředu na 4 měsíce.

    Další návštěvy byly prakticky v tom samém duchu. Velká radost, objímání, děkování - Svahilsky asante sana a spousta radosti. Zbylých 5 velkých tašek s jídlem jsme už ale vezli 100 KM od Nanyuki směrem na Doldol . Ve městě Doldol na nás čekalo překvapení. První zastávka nebyla u dětí, ale přímo u místní vlády města. Osobní pozvání od starosty města mě opravdu překvapilo. Dozvěděl se od Hellen, jakou organizaci provozuji a co jsme již udělali pro dětský domov v Nanyuki. Velké díky a welcome bylo skoro za každou jeho větou. Nakonec nás seznámil s problematikou jejich provincie, ve které žijí z 90 % Masajové . Místní dívky jsou provdávány již od věku 7 let včetně veškerých manželských povinností spojených s manželstvím. Krom toho jsou také na nich prováděny obřízky. Tato nechutnost stále panuje nejen v této oblasti. Proto nám oznámil, že nám zkusí zařídit pozemek o velikosti 1000 akrů ve kterém by měla organizace OMDC působit a pomáhat těmto nešťastným dívenkám. Dal nám čas vybudovat zázemí a školu pro tyto postižené dívky s tím, že by v tomto domově působila security a jejich tak zvaní manželé by na ně nemohli.

    Další cesta vedla do základní školy Doldol. V této škole naše organizace OMDC působí jako pomocník masajským dívkám po obřízce, popř. již vdané. OMDC zaplatilo studium 3 dívenkám na půl roku dopředu, což bohužel není zrovna málo, ale určitě se budeme snažit studium doplatit.

    Poslední cesta s našim jídlem pro děti byla do zapadlých masajských vesnic, do kterých jsme jídlo a dárky museli donést osobně, jelikož cesta pro auto nebyla.

    To už na řadu přišel opět návrat do města Nanyuki zpět do dětského domova. Museli jsme vytvořit společnou fotografii s dětmi pro sponzory, respektive pro ty, kteří pomohli tomuto domovu dál žít. Jmenovitě firma CMS consulting, DIGIsat, Zipo, Envos s.r.o., Koupelny na klíč, Dr. Vencl, Asfalt, restaurace Barták, restaurace U Zelených a třeba Disco club D5..... a další.....

    Ubytování pro tento den bylo opět v našem resortu Old House kousek za Nanyuki. Překvapením bylo opět od Hellen to, že pozvala novináře, které obvolala a pozvala na večeři. Přišli 3 novináři. Jeden z Daily nation Kenya, které se prodávají v celé Keni a 2 kluci z různých rádiií Kenya. Povyprávěli jsme jim o naší organizaci jak pomáháme dětem v této oblasti a byli z toho opravdu nadšení. Po pár pivech, na které jsme je pozvali jsme s Cyrusem, Hellen a Jardou povyprávěli o České republice, něco o technice a spoustu dalšího. Slíbily, že vyjde článek v Keňských novinách a kluci povypráví v radiu o této organizaci. Pro tento den toho bylo až příliš, takže dobrou....

 

6.8. Odjezd z města Nanyuki do Nairobi se zastávkou v dalším Slumu

 

    Ráno bylo zapotřebí přestavit kufr auta a porovnat ho. Zjistili jsme ale, že jeden kufr ještě obsahuje vyfouknutý igelit s plyšáky od školy Chvaletická. Jiřího napadlo, že zajedeme do dalšího slumu, kde jsme ještě nebyli a budeme rozdávat plyšáky z auta. Nevím, ale můj názor je ten, že i když radost v dětském domově byla velká, tak kam se hrabala na děti z chudých slumů, kteří neměli tu šanci se do domova dostat a nějaký ten plyšák jim vůbec nic neříkal, respektive říkal, ale nikdy si ho nemohli dovolit. Bylo to úžasné, famózní, krásné....., fotografie popíší atmosféru více než-li já...

    Po rozdání všeho co jsme měli, tzn. zbylých plyšáků, 2 pytlíků bonbónů a 10 balíků žvýkaček jsme se rozjaření vydali už zpět do Nairobi.

 

 

    Závěrem bych chtěl říct, že tato cesta, která nás zavedla zpět za dětmi z města Nanyuki a provincie Doldol dopadla dle mého a Jardy názoru na výbornou. Postarali jsme se o 220 dětí, kteří budou mít jídlo na dalších 4-5 měsíců, poznali už konečně jaké to je se podívat na pohádku a také, že mají už něco, co jim patří – hračky a svého vlastního plyšáka. Jsme rádi, že jsme to dokázali a také děkujeme Vám všem, kteří jste pomohli a darovali finanční obnos našemu nadačnímu fondu - ONE MORE DAY FOR CHILDREN.

 

                             Díky Jirka Pergl  a Jaroslav Tarczal

 

 

Nakupujeme brambory
Nejprve je potřeba kukuřici přetřídit
Pak rozemlít a napytlovat
Sarafin skočila na Jardu, jako by ho znala celý život
Společná fotografie s nakoupeným jídlem
Rozzářená Sarafin
Radost v dětských očích byla znát
Rozbalujeme dovezené hračky
Pustili jsme dětem pohádku
Pěstouni Sarafíny nám z celého srdce děkují
Nakupujeme další jídlo pro děti ze slumů
Platím 12 dětem nájem
Slumy - rozdáváme hračky
Slumy - rozdáváme hračky
Vojenský doprovod při cestě za Masaji u města Doldol
Primary scool ve městě Doldol - platíme studium 3 zneužívaným holčičkám ve věku 12 let
Soina Lekinait - 12letí dívka, které udělali obřízku a provdali za manžela již v 8 letech za 2 krávy. Této dívce pomáháme vystudovat
Společná fotka pro sponzory
Můj oblíbený Kevin na společné fotografii. Rodiče mu zemřeli na AIDS a on je na tom také špatně s tou budoucností
Novináří z Diali nation Kenya při schůzce
Nejlepší fotka na závěr - ta holčička vzadu radost z plyšáka opravdu nepředstírá. Bylo to opravdu dojemné.
Jarda a já u zakoupeného jídla pro děti ze Slumů
Nenechte nás v tom samotný - díky všem
Sarafina Kaari (8 let)
Od narození má AIDS, kterým se nakazila krví od své matky. Maminka jí zemřela před 2 roky na AIDS. Žije s prababičkou a pěstouny. Spí na hliněné podlaze v domě z plechů a prken..

Více se o Sarafině dozvíte

Poslední přispěvky fóra

edcqaz987:

Following last summer’s ‘Three Lies’ více

ansdoietr:

wow 60 leak warlords of dreanor

At Blizzcon více

fifacoins5a:

September is not only the month traditionally reserved to the market launch in the series of b...  více

edcqaz987:

An outdoor hoops classic from the 90s, the Reebok Blacktop Battlegrou...  více

cuxily:

thanks for you wings.got your shoes at http://www.saler-to...  více

fifacoins5a:

The expected Ps 4 arrives future to Europe right after two weeks inside the více

gamegold2014:

Use a nice Christmas. The International Federation for Futebol de Sala (FIF...  více



english
Partneři
Asfalt.cz - provádíme opravy a homogenizace silnic, komunikací, chodníků a železničních přejezdů. Dále zajišťujeme opravy spár v komunikacích, opravy propadlých kanalizačních vpustí a šachet a veškeré práce s tímto spojené. Expedice-World.cz Lov mečounů - cestovní agentura DORADA. Destination City Guides By In Your Pocket TOPlist
RF-HOBBY