Nadační fond - ONE MORE DAY FOR CHILDREN (Keňa, Kenya)

Navštívili naší kancelář mimo mojí obvyklou dobu 2

Hanka Šináglová

Jak se stalo, že jsem zaháčkována v OMDC? Po mém lednovém návratu z Keni, jsem seděla u netu a hledala informace o této krásné zemi, věděla jsem, že se chci vrátit a matný termín návratu byl naplánován na půlku března. Při svém hledání informací jsem narazila na web OMDC. Přišel mi neprofesionální, nepřehledný a pro člověka který neví co hledá odrazující. Ale dýchalo z něj odhodlání a zapálení pro věc, oproti těm všem krásným webům nebyl studený a získal si mou důvěru.
Na stránkách jsem našla nešťastnou Naiyakan, která přišla o své adoptivní rodiče a při představě, že by mohla přijít o střechu nad hlavou, pokud se nenajde někdo jiný, mi běhal mráz po zádech, váhala jsem asi tak 30 vteřin a ještě v noci jsem zadávala příkaz k úhradě a psala mail panu Perglovi, že posílám roční platbu, ale zatím se nechci stát adoptivním rodičem, že zůstanu na volné noze a zase příště pomůžu jinému dítku ve svízelné situaci. Tou dobou byl pan Pergl v Keni, takže odpověď jsem nečekala a jako správný workoholik mám všechny maily na mobilu, takže když mi přišla odpověď ještě druhý den, musela jsem zastavit, protože oči se mi zalily slzami. Celé mi to leželo v hlavě a myšlenka, že rodiče posílají svým svěřencům dárky, jen malá Naiyakan nic nedostane mne dohnala k zadání dalšího příkazu a mailu s prosbou pro pana Pergla ať malé nakoupí. V tuto chvíli jsem stále rozhodnutá nebýt adoptivním rodičem a být všech a přitom nikoho.
Pan Pergl mi nabízí pomoc a doporučuje prověřené a spolehlivé průvodce po Keni, bez security se pohybovat po Keni je velmi nebezpečné a dvě bílé ženy by pozornost poutaly. Nabízí  možnost navštívit kancelář OMDC v Nanyuki a malou Naiyakan v Meru. Má plánovaná poklidná dovolená v Keni, se začíná měnit v poměrně velký trip včetně vnitrostátních přeletů. Kontaktovala jsem mailem Cyruse a Patricka z Kenya Tours a začala s nimi plánovat svou dovolenou, návštěva Nanyuki, zde se nachází sídlo OMDC v Keni a Meru tady jsou v sirotčinci ubytované masaiské holčičky a když máme ten vnitrostátní přelet a cestujeme přes půlku země přibereme národní parky Nakuru Lake, které je proslavené neuvěřitelným množstvím plameňáků a bílých nosorožců a NP Masai Mara, tu zná snad každý, natáčela se zde Lvice Elsa. Tou dobou si začínám pohrávat s myšlenkou a co kdybych si přeci jen Naiyakan vzala na stálo, ale jak to bývá, kdo zaváhá nežere. Zatímco já váhala, okouzlila Naiyakan pana Kříže a ten se jí ujal. Děkuji.
To už se vrací pan Pergl z Keni a přiváží k adopci další dětičky. Mění se plán cesty s tím, že se na nové děti dojedeme podívat, abychom tady pak mohli referovat a tak při plánování a prohlížení fotek se stalo, že mám najednou adoptovanou Ruth, která mne okouzlila svýma očima a 15cti letého Samsona s kamarádčinou pomocí. Na poslední chvíli klukům oznamuji změnu trasy, Meru měníme za Doldol. Nasedáme do letadla, přistáváme v Mombase, dopravíme se do Malindi a hurá přelétáme do Nairobi, kde na nás na letišti čekají naší báječní průvodci – Cyrus a Patrick. Moje obavy z mé příšerné angličtiny se rozplývají během pár minut, protože kluci se tak snaží porozumět, že začínám věřit, že to půjde.
Ráno vyrážíme po šílených keňských silnicích směr Nanyuki, ubytování máme zajištěno v oblíbeném The Oldhouse. Trochu relaxu, oběd a vyrážíme do kanceláře OMDC za Hellen. Kancelář je naprosto úžasná, něco tak pěkného jsem v zaprášené a ošuntělé Keni nečekala. Na recepci nás uvítal usměvavý Jimi a za svým stolem krásná lady Hellen. Oba nás velmi vstřícně uvítali a člověk měl pocit, že je opravdu vítaná návštěva. Během chvíle vyrážíme do slumů. Přiznávám, že mi v té chvíli nepřišel až tak hrozný, zda to bylo tím, že jsem při svých cestách viděla již ledascos, nebo jsem věděla co očekávat a nebo má pozornost byla rozptýlena mnoha věcmi, nevím. Teď s odstupem času, když koukám na fotky, tak mi to celé přijde horší, tečou mi slzy, běhá mráz po zádech a říkám si jak ještě můžu pomoci, těch pár hraček a bonbonů co jsme rozdali jim zpříjemní život na chvíli, co mohu víc, vždyť můj pes se má lepe než ty děti.
    Měly jsme tu čest být přítomné, když OMDC zajistilo pro dvě adoptované děti novou postel. V chatrči 3x3 m, v rohu na zemi měly děti nechutný, špinavý a radši nechci vědět co víc, molitan na spaní. Ten byl zlikvidován a byla nainstalována palanda, aby každé dítě mělo kousek životního prostoru. Děti hned své postele vyzkoušely. Na hygienu si tam moc nehrají, tak jak byly a přišly z venku hupsly rovnou do postele. Ale jejich úsměvy a rozzářené oči vypovídaly o jejich radosti. Byl to nádherný zážitek, který neumím popsat slovy.
    Naše cesta slumem pokračovala, když teď napíšu, že jsme rozdali hromadu hraček a bonbonu přijde mi to laciné, ale ta dětská radost, když dostaly plyšáky, když se mnou hrály hru zda je poznám, že už ve frontě byly a hračku dostaly, když jsme hrály na babu okolo auta a babu mělo asi 20 dětí a kořistí jsem byla já, to se nedá popsat, to se musí zažít. Zpráva o tom, že slumem jede auto, které rozdává dárky se šířila rychlostí blesku a děti nám nadbíhaly zkratkami, které znají jen ony. V číslech jsme rozdaly cca 6kg bonbonů a cca 100 hraček. Při odletu z Prahy naše zavazadla vážila 64 kg pro 2 osoby.
    Večer jsme si všichni zasloužili oddych, hráli jsme Člověče, nezlob se! a dopřáli si trochu luxusu v podobě dobré nálady a smíchu.
Druhý den ráno nás Hellen přizvala na soudní přelíčení s manželem malé Namkei. Na soud byla dopravena i malá Namkei, jedna z masaiských dívek, zachráněná z nuceného manželství, dětského sexu a týrání. Namkei je v tuto chvíli 12 let a již dva roky žije v dětském domově v Meru.
Případů se probíralo více a případ Namkei byl bohužel odročen a chudinka si tím bude muset projít znova. Zážitek pro nás šílený a to jsme nerozuměli, přelíčení byla ve svahilštině.
Po tomto zážitku jsme zašly na holčičí dýchánek u čaje, my s Janou, Hellen a Namkei. Počkaly jsme na kluky a vyrážíme směr Doldol, kde navštívíme dvě školy a staveniště dětského domova. Po domluvě s Hellen jede malá Namkei s námi na výlet. Cesta do Doldol utíká poměrně dobře, kocháme se nádhernou krajinou, která se mění každým kilometrem. Cyrus je výtečný řidič tak ani moc nepociťujeme hrůznost jejich polních cest.
    Škola Lentile Hills Academy je moc hezká škola. Byla nám prokázána ta čest, že jsme byli po celé škole provedeni. V každé třídě představeni a viděli jsme děti v jejich prostředí a potkali jsme se všemi adoptovanými dětmi, které zde OMDC má. Trochu mne zaskočila umývárna, ale je pravda, že jsme zvyklí na vyšší standard a to co se nám zdá nepřípustné, je v Keni luxus a jak jsem měla možnost později zjistit, byl to opravdu luxus. Aspoň měli vodu a možnost se umýt kdykoliv. Škola se mi moc líbila a jsem z ní nadšená. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost vidět kam chodí mnou podporované děti do školy. Díky Jirko.
Zde ve škole máme dvě děti, Ruth a Samsona oba jsem potkala tváří tvář, setkání bylo velmi rozpačité, děti i já jsme nevěděli jak se chovat a bohužel jsme neměli možnost pobýt chvíli o samotě, abychom měli čas sami pro sebe. Ruth je velmi drobná dívenka a Samson na fotkách vypadá starší než opravdu je. Ruth se připojila k nám a společně s námi procházela celou školu a užívala si pocitu, jsem středem pozornosti. Samson se radši vytratil. Při procházení školou, nám v první třídě Hellen představila Naomi, sestru Ruth s tím, že také čeká na adoptivní rodiče. No to bych nebyla já, kdybych si zachovala chladný rozum a nenechala se strhnout situací. Rozhodnutí vzít si pod svá křídla i Naomi mi trvalo asi 10 vteřin. Malé Ruth obrat v situaci došel velmi rychle a celá se rozzářila, nám ostatním dospělým se zalily oči slzami. Říkala jsem si jak jsem celou situaci ustála se ctí a jak jsem byla nad věcí, ale fotky mne usvědčují. Takže já, která ještě před měsícem nechtěla o závazku adopce ani slyšet a chtěla zůstat nezávislá a pomáhat jen těm nejpotřebnějším mám najednou tři děti.
Po této pro všechny náročné chvilce jsme pokračovali v prohlídce školy, malá Naomi se přidala k nám. Hellen přivezla pro Ruth a Samsona nové uniformy, boty, aktovky a vše jim za přítomnosti fotoaparátů předala. Děkuji Hellen, uniforma dětičkám moc sluší.. Po prohlídce školy jsme se přesunuli všichni do jídelny a mohli jsme našim dětem předat dárky, které jsme jim přivezli. Nikdy nezapomenu na rozzářená očíčka Ruth, která zapomněla i schovávat své vytržené zoubky, když zahlédla Barbínku a pohledem jí sledovala, zda je opravdu pro ni. Dárečky pro Ruth, jsme musely spravedlivě rozdělit mezi obě děvčátka, ještě že jich bylo tolik, jen bohužel Barbínka byla jedna, tak příště vše napravím. Samson dostal sportovní dres, míč a knihu o Praze a mnoho dalších drobností.
Pan učitel se staršími děvčaty pro naší delegaci připravili nádherné představení přednesu. Holky bylo to moc krásné a děkuji vám. Po představení jsme byli pozváni na oběd na tradiční ugali a maso, soukromně jsme všemu masu říkali koza. Dle průvodců: „ Koza dobrý maso!“, v tom případě snad radši nechci vědět jak tvrdé musí být maso, které nazývali guma.
Nastal čas nastartovat naše auto a přesunout se o pár metrů dál do další školy, kde má OMDC umístěné adoptované dívenky. Pozdravili jsme se s dívkami, rozdaly dárky, udělali pár fotek a přemístili se k základnímu kameni budoucího dětského domova OMDC.
Nádherné místo s nádherným výhledem a té práce co je již hotovo. Nová silnice, připravené místo na základy hlavní budovy, nemám slov. Jen v údivu stojím, koukám a skláním se. Mám spoustu krásných záběrů z tohoto místa, které mne uchvátilo svou nádherou a svou atmosférou. Vše nelze popsat, to se musí zažít.
    Po siestě pomalu vyrážíme zpět do Nanyuki. Doldol opouštím s myšlenkou: Sem se ještě vrátím!
    V Nanyuki skočíme na večeři a dopřejeme si partičku Člověče, nezlob se. Hellen bohužel ochořela a opouští nás velmi zkraje večera. Uprosíme Hellen, at malou Namkei nechá s námi hrát, že může spát u nás. Hellen povolila a malá spala s Janičkou v posteli.
    Ráno po snídani jsme vyrazili za Hellen do kanceláře. Čekala na nás nádherná Lady, věnovala nám svůj drahocenný čas a doprovází nás na části naší cesty za dobrodružstvím až k Thomson falls. V kanceláři se loučíme s malou Namkei a Jimim, který je smutný z toho, že ho opouštíme. Bohužel nadešel čas rozloučení i s Hellen a u Thomson falls se loučíme se slzami v očích a slibujeme si že se uvidíme v srpnu. Tím skončila naše oficiální návštěva Keni a vyrážíme na cestu po národních parcích.
Ty tři dny byly velmi náročné, ale velmi krásné. Jme plné dojmů, zážitků a lásky. Spousty zážitků je nepopsatelných a zůstanou jen v nás a jiné útržky se objeví v našich vyprávěních.
Mezi naprosto nepopsatelné zážitky patří to, jak děti v Doldol zkoušely zda nebarvíme a chodily si na nás sáhnout pro štěstí, jak jim přišly neuvěřitelné naše vlasy, jak se jimi probíraly, jak jim svítila očíčka když jsme je vzaly za ruku a nebo pohladily. Neumím to popsat slovy, při vzpomínce na ty pocity se mi zalévají oči slzami a všem bych Vám přála to zažít. Takže pokud jen trochu můžete, neváhejte. Jirkova nadace One More Day for Children Vám umožní sáhnout si na to, proč všichni co byli v Keni se tam touží vrátit. Jirko, Hellen, Cyrus, Patrick, Jimi a mnoho dalších. Ashante sana!