Nadační fond - ONE MORE DAY FOR CHILDREN (Keňa, Kenya)

Dagmar Perglová

V 65 letech jsem se nebála jet do Afriky – do Keni

Můj syn Jirka mě o vánocích 2010 překvapil darem „poukaz“ na cestu do Afriky v srpnu 2011. Nevěřícně jsem na poukaz hleděla a začaly mně kapat slzy radosti a štěstí. Samozřejmě pojedu a všechno si zaplatím, hlavně že pojedu – poletím. Těšení bylo veliké. 2 měsíce před odjezdem jsem začala s očkováním proti „africkým chorobám“. Protože jsem seniorka, tak jsem musela na očkování chodit postupně. Když se blížil termín odjezdu, ptám se Jirky, co si mám vzít za oblečení. Mami, tak aby se ti to vešlo do kufříku do letadla. Vezeš 2 velké kufry dárků pro děti. Do kufříku se mně vešly 2 trička, mikina, kalhoty, pyžamo,pantofle, spodní prádlo. Zbytek si prý můžu koupit v Keni.

Honza Štěpán

V lednu a únoru 2011 jsem strávil pět nezapomenutelných týdnů s Jirkou Perglem a dalšími lidmi z OMDC v Keni. Cestu, pobyt a s tím spojené zážitky a pocity popisuji velmi podrobně na těchto stránkách v sekci Reportáže. A tak si tady místo toho dovolím napsat jen krátké hodnocení, jak po této zkušenosti vidím nadační fond OMDC já.
OMDC je jiná organizace než většina ostatních charitativních organizací. Nemá žádné velké kanceláře, auta ani reklamy v televizi. Nepracujou v ní stovky ani desítky lidí. Její zakladatel a další spolupracovníci si cesty do Keni, ubytování, jídlo i další náklady platí ze svého. Kdokoliv z přispěvatelů fondu se na vlastní kůži může přímo v Keni přesvědčit (a spousta z Vás tak již učinila), jak je s jejich penězi nakládáno, osobně se sejít se svým adoptovaným synem/dcerou a třeba si i ve slumu srovnat, jak vypadá situace dětí, kterým OMDC již pomáhá a situace dětí, které pomoc ještě potřebují. Na místě velmi rychle pochopíte, že tahle práce má smysl.
OMDC je vlastně takový dlouhý příběh. Příběh, na jehož začátku je spousta bolesti, smutku, utrpení a slz. Je v něm ale také dost naděje na lepší život, víry a dětských úsměvů. Je to příběh s otevřeným koncem. Příběh, jehož součástí se můžete stát i Vy a zcela tak změnit něčí budoucnost...

Beatrice Trojanová

Moje prvni cesta do Keni. Na cestu do Keni jsem se připravovala docela dlouho. Byl to můj sen se dostat do této krajiny a poznat ji jinak než jako obyčejný turista.  Impulsem bylo přečtění několika knih o Africe jako např. "Bílá Masajka", "Pod africkým sluncem" a jiné. To bylo taky důvodem, že jsem začala přemýšlet o adopci na dálku. Na internetu jsem narazila na organizaci OMDC, která ve mně po zhlédnutí jejich stránek vzbudila důvěru.....

Silvie

Osudy strádajících dětí a nedodržování dětských práv v rozvojových zemí se mě vždy hluboce dotýkaly. Poté co jsem se této problematice věnovala při studiu, vím, že dlouhodobá pomoc zaměřená na konkrétní projekty, zejména podpora vzdělání dívek, zajišťování a dodržování dětských práv je víc než smysluplná. Jedním z mých snů bylo konkrétně pomoci adopcí holčičky a na dálku ji podporovat. Když jsem dlouho a pečlivě vybírala vhodnou organizaci, narazila jsem také na Jirkovu OMDC......

Jaroslav Tarczal

V srpnu roku 2009 jsem odletěl plný očekávání do Keni. Chtěl jsem na vlastní oči vidět životní podmínky, jaké v africké Keni panují a dozvědět se, jestli je možné nějak pomoci. Proto jsem cestoval s Jirkou Perglem, který velmi usiloval zlepšit život dětem v oblasti Nanyuki a rozhodl se založit nadaci OMDC. Měl jsem to štěstí být v úplném začátku, kdy Jiří musel zjistit a vyhodnotit stovky informací, ujet tisíce kilometrů a vidět, jak vůbec není jednoduché pomáhat....

Marie Šipková

Jelikož doma v ČR pomáhám nadačnímu fondu s administrativou dětí, zajímalo mě jak je to všechno ve skutečnosti a jak naše děti žijí. Vydala jsem se tedy s Jirkou v srpnu 2010 na 3 týdení návštěvu Keni a naživo jsem se zúčastnila mise. Máme s Jirkou také adoptovanou Joan a tak jsem se na ní moc těšila. Celkový dojem? Neskutečné, kdo nezažije - nepochopí. Jsem ráda, že jsem se mohla účastnit této mise v počátcích, kdy se začíná rozjíždět stavba dětského domova Doldol.                           Marie Šipková

Daniel Ručkal

S Jiřím jsme procestovali skoro všechny světadíli a prožili spolu dobrodružné cesty do neznáma. V srpnu roku 2009 jsme spolu odcestovali do Afriky navštívit Ugandu, Tanzanii a Keňu. Od té doby naše expediční putování za neznámem skončilo. Možná se ani Jiřímu nedivím, mít na to prostředky, tak bych se asi zachoval stejně. Bylo to někde v půli cesty mezi Ugandou a východní Keňou, když jsme navštívili dětský domov, kde byla z 80 dětí polovina HIV pozitivních. to na vás zapůsobí natolik, že vás to nenechá spát. Po té ještě Jiřího napadlo, že bychom mohli navštívit místní Slumy a zjistit jak tam lidé žijí. Když jsme uviděli ty děti, které čichali lepidlo aby neměli hlad, bosé, špinavé a nemocné, dostalo nás to. Od té doby jsem již s jiřím nikam nevyrazil. Jen sleduji jeho pomoc a jak se vrací do míst, kde jsme spolu cestovali...

Navštívili naší kancelář mimo mojí obvyklou dobu

Dana Zdeňková s manželem, Anna Fechtnerová a Slávek Fechtner
Doba návštěvy - prosinec 2010
Poprvé jsme Keňu, plni očekávání, navštívili před rokem, coby naprosto typičtí turisté. Přes cestovku - krásný hotel, pobřeží, dlouhé bílé pláže, nádherná voda… prostě idylka… Při této cestě jsme něco málo poznali, ale hlavně se potkali s prima manželským párem Andulkou a Slávkem, se kterými jsme se velice sblížili a stali se z nás přátelé. V té době jsme se poprvé dozvěděli o „jakémsi“ Jirkovi, který se snaží pomoci právě dětem v Keni. Uplynul nějaký čas a my se s Jirkou Perglem potkali osobně. A už to najednou nebyl jen tak nějaký Jirka, ale člověk, který má srdce na pravém místě, s otevřenou náručí pro spoustu „ztracených“ dětských dušiček a s ideou, která se začala stávat pomalu, ale jistě reálnou.

Navštívili naší kancelář mimo mojí obvyklou dobu 2

Napsala Hanka Šináglová:  Jak se stalo, že jsem zaháčkována v OMDC? Po mém lednovém návratu z Keni, jsem seděla u netu a hledala informace o této krásné zemi, věděla jsem, že se chci vrátit a matný termín návratu byl naplánován na půlku března. Při svém hledání informací jsem narazila na web OMDC...