Návštěva OMDC v Keni jednoho z našich sponzorů: momenty, které mění skutečné životy

Sponzoři OMDC se při své poslední návštěvě Keni během programů a projektů OMDC setkali s uvítacími obřady, výměnou dárků, a dokonce i s básněmi na jejich počest!

Ale návštěvy sponzorů to nejsou jen zářivé okamžiky. Setkání s dítětem, které jsme za ty roky poznali díky vzájemným dopisům, může změnit život různými způsoby.

Marcela Leitner, sponzorka z Rakouska, se vrátila z Keni a na Facebooku se podělila o svých zkušenostech, které jí pomohly více pochopit, jaký život vede její sponzorované dítě.

Nečekané okamžiky

Marcela využila příležitosti a setkala se s Jane a Dianou, svými sponzorovanými dětmi, když byla na cestách po Africe, konkrétně v Keni. Stalo se tak krátce poté, co se její přátelé a klienti, Ivana a Pavel, kteří navštívili Keňu s cestovní kanceláří Grant Africa, pro kterou Marcela pracuje jako tzv. tour operator, vrátili zpět do Rakouska.

Cesta do odlehlých oblastí Keni, kde žijí její sponzorované děti, jí poskytla zkušenosti z první ruky. Viděla, jak je obtížné dokončit jakékoli věci v této rozvojové zemi.

Tito tři přátelé navštívili Nanyuki a zůstali tam 2 dny. Ivana a Pavel zavítali do útulku pro opuštěná zvířata a do školy Imany v Nanyuki. Ve škole je děti přivítaly čestnou stráží a spoustou zábavy. Bylo zábavné sledovat, jak jednoduše mezi děti zapadli a užili si s nimi den skutečné zábavy.

Později od dětí dostali milé dárky, dopisy a obrázky. Poté je ve svém obydlí pohostila mama Rhoda, která podávala typické africké jídlo. „Jídlo bylo velmi dobré a moc jsme si to užili“. Když odcházeli, dostali trochu zabaleného jídla na cestu.

„Cestování do Keni bylo trochu problematické, protože většina částí Nairobi byla ve výstavbě, a to i v noci, proto byla velmi hustá doprava a dopravní zácpy. Kvůli tomu nám trvalo několik hodin, než jsme se dostali do našeho hotelu. Jednou jsme přijeli opravdu pozdě a šli jsme bez večeře rovnou do postele. Moc děkuji Rhodě, majitelce školy v Nanyuki, ve které nám děti na cestu zabalili pár čapátí (chlebové placky), a která nás ták výtečně pohostila.“

Následující den musela Marcela cestovat zpátky do Nanyuki sama a navštívit své děti v jednom z bezpečných domů OMDC. Zažila „velmi kodrcavou jízdu“ z hlavního města do venkovské oblasti, kde se bezpečný dům OMDC nachází.

Vidět chudobu zblízka

Návštěva oblasti, kde žije vaše sponzorované dítě, může být náročným zážitkem, protože jste svědky životních podmínek, které se od Rakouska a České republiky velmi liší.

„Setkání s mými sponzorovanými dětmi bylo zajímavou zkušeností, ale cítila jsem se tam nepříjemně, obzvláště ve chvíli, kdy jsem navštívila Dianinu matku Susan v jejím malém, dřevěném pronajatém pokoji, ze kterého sálala chudoba a rozdíly mezi tím, jak žijeme my a jak žijí Keňané na venkově.“

„Susan byla na výchovu Diany a její malé sestry Emily převážně sama. Před začátkem pandemie pracovala jako dělnice na květinové farmě. Vzdušné spojení se světem však bylo přerušeno, Susan přišla o práci, vláda zavřela školy a její dvě dcery musely přijít domů a zůstat s ní. Uplynulý rok byl určitě extrémně náročný, zima a hlad byly téměř každodenní rutinou. I když mám bujnou fantazii, jen stěží si dokážu představit, co ty tři musely zažít. Každá návštěva zde mi však dává sílu uvědomit si, co je skutečné štěstí“, napsala Marcela na svůj facebookový profil. Diana žije se svou svobodnou matkou a svou sestrou v malém dřevěném obydlí v komunitě několika rodin žijících v podobných příbytcích. Nemají žádnou tekoucí vodu ani kanalizaci, ale je zde elektřina. K vaření používají dřevěné uhlí, které je nebezpečné kvůli produkci oxidu uhelnatého. Pokud si nedají pozor, může je v noci zabít.

Konečně: setkání se sponzorovanými dětmi

„Setkání s Dianou a Jane bylo docela nepříjemné, protože jsou obě stydlivé a vlastně jsme ani neměly nic společného, o čem mluvit. Během návštěvy jsme si povídaly o každé z nich. Jane žije v bezpečném domě OMDC pro dívky v odlehlé oblasti Masajů, 60 km od města Nanyuki. Diana studuje na vysoké škole v sousedním městě Meru a absolvovala certifikovaný kurz krásy a kadeřnictví na vysoké škole Vera Beauty.“

Marcelina návštěva bezpečného domu byla vzrušující pro všechny dívky i pro zaměstnance. Udělala velký nákup, který obsahoval jídlo, dětské plenky, hry a herní zařízení, prací prostředky apod. Než se setkala s velmi nadšenými dětmi a zaměstnanci, vydala se na prohlídku celého domu. Manažerka Mary ji stručně obeznámila s každodenní rutinou a aktivitami Jane. Marcella byla dále ohromena prací zaměstnanců, včetně jejich péče o malá miminka.

Dojem na ni rovněž udělaly nové budovy zdravotnického centra a mateřské školy. „Páni, to je vývoj! Školka vypadá opravdu krásně s těmi různými barvami uvnitř, moderními toaletami a kancelářemi pro učitele“, nadšeně líčí Marcela. Byla však smutná, že tato dvě zařízení nejsou používána kvůli nedostatku vybavení. Budovy stárnou a ztrácí svou hodnotu.

Prohlídka části pro kojence byla zdrcující. Viděla a držela v náručí malá miminka Tery a Nelly. Byl to příjemný pocit. Avšak bylo velmi emocionální vidět jejich malé matky kojit. Dostala kulturní šok. Nedokázala pochopit, jak je možné, aby takové malé dívky byly sexuálně zneužívány svými příbuznými a poté těhotné nuceny k potratům nebo k zabití čerstvě narozených dětí. Ano, to by se opravdu stalo, pokud by je nepřijalo záchranné centrum OMDC!

Také potkala dívky, které pracovaly na svém projektu – práci s korálky. Velmi na ni zapůsobily jejich jedinečné dovednosti a cit pro umění. Dívky měly možnost dotknout se jejích vlasů a ozdobit je korálky. Po této zkušenosti navrhla Marcella svému zaměstnavateli, společnosti Grant Africa tour, aby s tímto projektem spolupracoval, a dívky by tak z korálků mohly vyrábět předměty s názvem společnosti. Výrobky budou rozdány jako dárek každému zákazníkovi, který bude cestovat po světě s touto společností.

Setkání se všemi dětmi v Krásné síni byl okamžik, na který Marcela nikdy nezapomene. Nejprve se setkala s Jane. Objaly se a Jane vytryskly slzy štěstí. Byla tak ohromená, že skoro nemohla promluvit.

Netrvalo dlouho a dívky, malé i velké, ji zasypaly zábavou. „Páni, mají tak krásné hlasy a pohyby! A jsou tak chytré!“, říká Marcela. Po zábavě všem připravila mléko a velký krajíc chleba. Nechybělo ani ovoce. Byla to skutečná party, děti byly šťastné. Po jídle dívky přednesly své dojemné řeči, ve kterých zdůraznily své úspěchy a výzvy. Poté ji zavalily dárky, které vyrobily z korálků. Jedním z dárků byla koruna v barvách vlajky Keni. Byl to velký den, a přestože se necítila dobře, opravdu nechtěla odejít. Velkorysost se přijímá těžko!

Doma u Diany se podával čaj a chléb. „Susan nám vyšla vstříc a připravila nám africký čaj a chléb. I když jsem s ní nemohla mluvit (nemluví totiž anglicky), pochopila jsem, že oceňuje úsilí, které jsme s mým manželem Mikem vynaložili při vzdělávání dvou dětí prostřednictvím OMDC.“, říká Marcella, která Susan koupila alternativní zdroj energie na vaření, aby se snížilo riziko otravy oxidem uhelnatým.

Marcela měla možnost potkat se s Dianou na její vysoké škole, setkat se s jejími tutory, lektory a prohlédnout si školu. Je to obrovská investice. Diana byla velmi překvapená, že ji vidí. Neměla totiž ani tušení, že je součástí hostujícího týmu OMDC, o kterém jí bylo řečeno. Ona a Hellen z OMDC byly modelkami, o jejichž vlasy se měly dívky ze školy starat. Diana se starala o vlasy své „pěstounky“.

„Učení o zemi a komunitě z první ruky může každému otevřít oči. Chtěla bych povzbudit i ostatní sponzory, aby také navštívili své děti, pokud budou mít takovou možnost.“, řekla Marcela. Potom vzala Dianu, její sestru a zaměstnance OMDC, které ji doprovázeli, na pěkný pozdní oběd ve městě Meru. Po obědě se s Dianou a její sestrou vydaly do supermarketu, aby udělaly pořádný nákup a vzala ji do svého pronajatého domu, vzdáleného 6 km od vysoké školy. Dívka zářila štěstím.

Během svého posledního dne v Nanyuki se Marcela setkala a promluvila s předsedou představenstva OMDC v Keni, panem Williamem Kigetem, který je také uznávaným právníkem Nejvyššího soudu. Předseda opravdu ocenil její práci a úsilí, a to nejen při návštěvě sponzorovaných dětí, ale také při návštěvě a nakupování těm ostatním v bezpečném domě. Bylo to moc milé a obětavé. Předseda slíbil, že se jí odvděčí tím, že ji příště vezme na místa, která ještě nenavštívila.

Navzdory některým nepříjemným zkušenostem, byla Marcelina návštěva dětí, setkání se Susan a seznámení se s tím, co obnáší život v této komunitě, zážitkem, na který jen tak nezapomene. To se týká i návštěvy bezpečného domu OMDC.

Marcela a Mike si uvědomili důležitost jejich sponzorství v Keni i setkání se svými sponzorovanými dětmi a jejich rodinami. Jsou to nezištní, velkorysí a dobrosrdeční lidé, plní lásky, humoru a moudrosti.